Vzpomínky
Olgy
Blažkové

Publikované vzpomínky pro nás sepsala paní Olga Blažková (* 1957), která se svou rodinou žije v Ostravě – Svinově a od útlého dětství jsou její zážitky spojeny s kulturním vyžitím v DK Ostrava.

 

Rytmika – pohybová výchova

V dětství jsem navštěvovala lekce rytmiky. Ve skupině bylo několik děvčat. Učily jsme se správnému držení těla a základům pohybové výchovy, zdravým návykům a základům taneční přípravy. Do kurzu mne většinou doprovázela babička. Když jsme vystoupily z tramvaje, často jsem se dívala na sousoší ve vodotrysku před budovou kulturáku. Moje babička byla vyučenou švadlenou, neustále mi přešívala starší šaty, vždy jsem chodila „jako ze škatulky“. Mnohokrát jsem prosila babičku, aby těm nahatým sochám ušila také šaty, aby jim nebyla zima! Ano, teď se nad svým dětským přáním usmívám, ale stále mi zní v uších slova babičky, že to není možné.

Módní přehlídky

Když jsem byla malá holčička, začala jsem předvádět šatičky, které mi babička ušila (nebo častěji přešila ze staršího oblečení). Moje maminka navštěvovala kurzy šití u paní Šafrátové, ale pamatuji si, že většinou šila babička. Módní přehlídky se konaly ve společenském sále, některé produkce pravděpodobně také v prostorách Ostrava-Vítkovice, které patřily pod dům kutury.

Taneční kurzy paní Calábkové

Na to se nedá zapomenout! Úžasné kurzy!! Chudáci kluci, kteří museli mít bílé rukavičky a byli neustále nabádáni k tomu, aby „se zadali“. Těšili jsme se na přestávky, kdy jsme si v bufetu koupili „žabí vodu“ = žlutou sodovku, nebo „červenou vodu“ = malinovou sodovku. Ledové osvěžení, které jsme hltali slámkou. Mňam!

V polovině tanečních kurzů byla „půlkolona“. Bylo nám dovoleno, abychom my slečny přišly v kostýmku, sukně mohla být nad kolena. Během závěrečné lekce jsme byly jako nevěsty. Většina dívek se oblékla do bílé dlouhé róby. Úvodem jsme tančili polonézu, při nácviku nám to spíše připomínalo pochodové cvičení, které jsme znali z hodin tělesné a branné výchovy. Ale slušelo nám to! V té době byla moje babička už nemocná a bílé dlouhé šaty jsem si ušila sama – pochopitelně za perfektní informační podpory babičky.

Večírky BSP

Mladí lidé už neví, co to bylo BSP. Brigáda socialistické práce. Muselo to být všude, na každém pracovišti. Také ve vítkovickém závodě číslo 8 – energetika. Z roku 1977 mám fotografii, na níž jsou asi významné osobnosti tohoto závodu.

V té době jsem byla studentkou pedagogické fakulty, hrála jsem na klavír. Byla jsem proto požádána, abych se představila s kulturním vystoupením.

Soutěž pěveckého sboru

V hudebním sále DK Ostrava proběhlo mnoho koncertů a soutěží. Na krajské kolo soutěže amatérských pěveckých sborů vzpomínám velmi často.

Jsem členkou ženského pěveckého sboru v Ostravě-Svinově. Sbor založil na počátku 70. let minulého století úžasný hudební skladatel, pedagog a sbormistr Dobroslav Lidmila. Sbor vystupoval na různých akcích, koncertech, festivalech. A právě krajské kolo soutěže proběhlo v hudebním sále, náš sbor byl vybrán k účasti na celostátní soutěži! V Praze jsme obhájili zlato.

Opavica – Opavička

Ve Svinově žila paní Marie Bohušová. Stála u zrodu tanečního folklórního souboru Opavica a Opavička. Sesbírala desítky, možná i stovky písní a lidových tanců našeho kraje. Soubor působil řadu let právě v DK Ostrava, proslavil naše město i celou republiku na celém světě! Na práci paní Marie navázala její dcera Svatava Bohušová. Dlouhá léta byla členkou souboru, pak vedla soubor. Ale už ne v DK Ostrava, nýbrž v tělocvičně ZŠ Ostrava-Svinov.

Koncerty JFO

Ostrava může – a musí být pyšná na to, že má takové vynikající hudební těleso! Ano, hovořím o JFO! Koncerty našich muzikantů byly a jsou vždy skvělé!

Nikdy se nestalo, aby na výchovných koncertech se filharmonikové „ulejvali – nudili – byli bez šťávy“.

Se svými studenty jsem navštívila řadu koncertů pro mládež. Mladí lidé byli vždy uneseni fantastickými výkony nejen svých vrstevníků, ale především profesionály, kteří sedí u svých pultů na pódiu.