Zpět

Eric-Emmanuel Schmitt Enigmatické variace

Synagoga Concerts, Plzeň

  • Neděle 1. listopad 2020 | 19:00
  • Divadelní sál DKMO
  • 90 minut bez přestávky

Enigmatické variace

„Být vstřícný, to je úpadek,“ tvrdí slavný spisovatel, nositel Nobelovy ceny Abel Znorko, vyhlášený svou arogancí. Už léta žije sám, na vzdáleném ostrově v Norském moři; nepřijímá návštěvy a razantně odmítá všechna interview. Když jej ale osloví novinář jednoho regionálního deníku, překvapivě souhlasí. Čeká ho rozhovor o jeho zatím poslední, nejuznávanější knize „Zapřená láska“ – románu složeném z vášnivých milostných dopisů, který věnoval H. M.. Koho skrývají tyto iniciály? Co dalšího spisovatel tají? A o čem všem ví novinář? Enigma – záhadu, zastřenější, než se zdálo, budou postupně s jízlivostí i odzbrojujícím citem oba muži odkrývat.

Enigmata a dilemata lidské duše

V roce 1898 zkomponoval anglický hudební skladatel Edward Elgar záhadnou skladbu. Byly to variace a nazval je Enigma. Hádanka, záhada, tajemství, tak by se název mohl vyjádřit česky. Variace obměňují téma, které však v úvodu kompozice necitoval, jak bylo zvykem. Bylo je nutno uhodnout. Každá z variací charakterizovala někoho ze skladatelových přátel. První byla portrétem manželky, poslední skladatelovým autoportrétem. Dal tím řadu podnětů pro interpretaci. Té se v přeneseném významu dokonalého dramatického tvaru o 98 let později chopil francouzský prozaik a dramatik Éric Emmanuel Schmitt (1960), vzděláním filozof a v posledních letech belgický občan.

V období borcení tradic, průniků drastična na jeviště, vysilujícího zápasu s cynismem, zápasu o rychlost, akci a úspěch se objevil dramatik stavící na dialogu logickém, vtipném, jemně ironickém, intelektuálně jiskřícím, a hlavně na dialogu mezi lidskými bytostmi.

K Martinu Stránskému (Znorko) a Janu Maléřovi (Larsen) se téměř partnersky přidružil režisér Jan Burian. Jeho smysl pro třetí rozměr v člověku, tedy jak pro hloubku citu, tak sílu racionality, dominuje v shakespearovských inscenacích. Obdobný režijní přístup uplatnil i ve Variacích. Analytické postřehy režisérova nadhledu se prolínají s bezprostředností a přesně odstiňovanými postavami – M. Stránský i J. Maléř rozvinuli tyto podněty do strhujícího dialogu.