K.Š.E.F.T.
Co nejlepšího dát synovi k pětadvacátým narozeninám? Prostitutku. Hra daleko vtipnější a vážnější, než čekáte, o různých podobách lásky.
Milující rodiče objednají pro svého syna prostitutku, aby ho připravila o panictví a pomohla mu tak udělat další krok k dospělosti. Jackovi je sice pětadvacet, ale trpí lehkou mentální poruchou a jeho dosud nejvíc vzrušující interakcí se ženou bylo, když na něj mrkla pokladní v supermarketu, a on do ní byl kvůli tomu půl roku zamilovaný.
Každý si od Juliiny návštěvy slibuje něco trochu jiného, a nikoho nenapadne, že by pečlivě plánované dvě hodiny měly nějak narušit chod celé rodiny…
Máme všichni stejné právo na to být milováni? Máme všichni právo na intimitu a sex?
Chceme se o své blízké postarat a udělat pro ně to nejlepší, jsme ale připraveni dát jim svobodu? Je to, co si pro ně přejeme, to, co skutečně potřebují?
Hra o citlivých tématech, vtipná, dojemná a natolik přímá a upřímná, že nabízí čerstvý pohled na stereotypy ve vztazích, které žijeme, a předsudky, které míváme.
Něco se za peníze dá koupit – ale to podstatné ne.
premiéra 7. září 2019 v Činoherním klubu
„Ach ano, tohle je absolutní příběh. Příběh o tenké hranici mezi křehkostí a intimitou a drsnými a nelítostnými stránkami života. Příběh, který rozvíjením své ústřední zápletky otevírá spoustu znepokojivých otázek, odkrývá netušené souvislosti a obnažuje charaktery jednotlivých postav, až se vše povýší na silný divácký zážitek. Nic z toho by pochopitelně nefungovalo bez precizní souhry inscenačních složek, přičemž nadšeně tleskám především maximálně soustředěným výkonům všech čtyř hereckých protagonistů a jejich citelnému napojení na důvtipný režijní výklad, který tragikomickou podstatu hry vystihl s gradačním šarmem.“
Helena Grégrová, i-divadlo.cz
„V komorní hře se autorka zabývá lidskými předsudky, netolerancí, sobectvím, povýšeností, vypočítavostí a podobnými problémy a přitom dokáže tepat vtipně a s humorem. Možná právě proto má její výpověď takový účinek, který O. Sokol svou režií ještě prohloubil. Soustředil se na práci se čtveřicí herců, kteří své role propracovali do nejmenších detailů a skvěle vybalancovali světlé i stinné stránky jednotlivých postav. Inscenace v dobrém slova smyslu navázala na tradici Činoherního klubu, který býval označován za „divadlo režírovaného herce.“
Pavel Širmer, i-divadlo.cz
foto Pavel Nesvadba
