Zpět

Mark O’Rowe Howie a Rookie Lee

Divadlo Terminus, Praha

  • Divadelní sál DKMO
  • 75 minut bez přestávky

Howie a Rookie Lee

Divoká jízda podivné dvojice outsiderů temnými zákoutími Dublinu. Krutě komická hra o křehkosti přátelství a osamělosti lidské existence. Hra získala mnoho cen.

Zvláštní chlapíci s podivnými jmény Howie Lee a Rookie Lee prožijí jedné noci v zapadlých koutech Dublinu bizarní události, které nabírají mýtický význam a brutálním způsobem spojují osudy těchto dvou hlavních hrdinů. Autor brilantně psychologicky vykresluje „lidskou spodinu“ či prostředí lidí, kteří žijí na okraji společnosti. I přes všechnu temnotu a nihilismus, je ale ve hře mnoho humoru, i když cynického a drsného. A právě to činí jeho hru výjimečnou.

Inscenace měla českou premiéru roku 2016 na Malé scéně DJKT. Hru Howie the Rookie uvedlo poprvé divadlo Bush Theatre v únoru roku 1999.

Terminus je divadelní platforma, složená z herců, režisérů, dramaturgů, výtvarníků a hudebníků, kteří mají touhu si dělat divadlo po svém. Vznikla v roce 2019, s možností vytvořit divadlo ve Vodárenské věži na Letné. Za všechny jmenujme režiséra a herce Marka Němce, herce Jana Holíka, Ondřeje Rychlého, Ladislava Hampla, Jana Jankovského, Jana Zadražila, Václava Vašáka, Barbaru Lukešovou, Lucii Štěpánkovou, Vandu Hybnerovou… Dramaturga – Johanu Součkovou – Němcovou. Výtvarníka – Agnieszku Pátou Oldak.

V prvé řadě jde o divadlo činoherní. Dramaturgie divadla se zaměřuje, jak na současnou dosud neuváděnou světovou dramatiku, tak na dramatizace českých i světových literárních pokladů. Zajímá se o dramatiku, která se dotýká člověka žijícího v dnešní době, a to ať tématem či jenom tím, že něco za rezonuje v jeho duši.

Terminus byl (a je) původně název hry irského dramatika Marka O´Rowea, kterou režisér Marek Němec uvedl v Divadle v Celetné v roce 2013. Inscenace byla nominována na řadu cen. Terminus znamená Konečná stanice, ale také mezník, hranici, hraniční znamení, konec. Latinský slovník uvádí: „Mezníky byly vždy důležité, ale i posvátné…“ Rádi by vytvořili divadlo, kam budou diváci rádi jezdit až na konečnou, za něčím výjimečným a třeba i posvátným, protože nikde jinde takový vlak nejezdí.