Jiří Bělohlávek: „Když já tak rád diriguju…“
Být vždy sám sebou. I v těch nejtěžších chvílích. Takové je klíčové poselství příběhu výjimečného umělce, bývalého šéfdirigenta České filharmonie Jiřího Bělohlávka (1946-2017). Štáb dokumentaristy Romana Vávry sledoval poslední dva roky mistrovy životní pouti, aby autenticky zachytil jeho odhodlání, upřímnost, hudební brilanci i vytříbený smysl pro humor a mimořádnou schopnost empatie vůči své rodině i blízkým spolupracovníkům. Snímek není klasickou biografií jako spíš intimní reflexí závěrečné etapy života a tvorby legendárního dirigenta, z jehož odkazu budou těžit ještě další generace umělců.
ČR | dokumentární | 12+ | česky | 106 min. | 100 Kč
Proč tento film:
„Výborný dokument o Jiřím Bělohlávkovi nás nechává nahlédnout do kuchyně jeho tvůrčího procesu, filosofie a přístupu nejen k hudbě, ale i životu. Dokumentarista Roman Vávra se snaží dostat pod kůži tomuto výjimečnému člověku a jedinečnému umělci a daří se mu to, neboť na to jde přes muziku, a to je jediná možná cesta, jak potvrzuje i sám Jiří Bělohlávek. Opravdu není nadnesené říci, že celý film je symfonií. Melodickou symfonií o krásném a inspirativním člověku. O neopakovatelných chvílích, kdy se Jiřímu Bělohlávkovi odehrává muzika v hlavě, ne jen před taktovkou. A hlavně o tom, jak je možné být profesionální, silný, cílevědomý, zaťatý a přitom pokorný, decentní, empatický, kultivovaný a noblesní. To je něco, co bychom si stále měli připomínat. A nakonec, jak říká Jiří Bělohlávek: “Když chcete zapalovat, musíte sami hořet.“
Michaela Hubálková, Aerofilms